Jelikož většině lidí schází základní gramatika, zde je malý přehled

Členy

Člen určitý - THE pro všchny rody

Člen neurčitý - pro všechny rody a  (před souhláskou) nebo an (před samohláskou)

Bez členu - vlastní jména, nepočitatelné věci, ustálené fráze

Velmi často se ve výuce objevují tyto slova tady je jejich překlad

• Podstatná jména – nouns
• Determinátory – determiners
• Přídavná jména – adjectives
• Číslovky – numerals
• Zájmena – pronouns
• Slovesa – verbs
• Příslovce – adverbs
• Předložky – prepositions
• Spojky – conjunctions
• Citoslovce – interjections

Výslovnost

Končí-li pdst. jm. na -y, před kterým je souhláska, změní se “y” na “i” a opět přidáme “-es”:
Poslední slabiku vyslovujte KRÁTCE!!!

Časy

V anglickém jazyce rozlišujeme několik časů ...tady jsou...

Přítomný čas prostý -  je tvořen základním tvarem slovesa

 Tvoření:

• Kladná věta: Podmět + sloveso (3. os. j. č. -s) + zbytek věty. (I go to school every day.)
• Zápor: Podmět + don't (3. os. j. č. doesn't) + sloveso + zbytek věty. (I don't stay at home.)
• Otázka: Do (3. os. j. č. does) + podmět + sloveso + zbytek věty? (Do you like ice-cream?)

Použití:

• k vyjádření činnosti, která se stále opakuje, zvyku,
• k vyjádření děje, který je vždy pravdivý,
• k vyjádření děje, který je stejný po dlouhou dobu, stavu.

Minulý čas prostý - je pro všechny osoby stejné:

Tvoření 

• Kladná věta: Podmět + sloveso v minulém tvaru + zbytek věty. (I went to Manchester two weeks ago.)
• Zápor: Podmět + didn't (did not) + sloveso v infinitivu + zbytek věty. (I didn't go to Manchester three weeks ago.)
• Otázka: Did + podmět + sloveso v infinitivu + zbytek věty? (Did you enjoy the meal?)

Použití:

• k vyjádření ukončeného děje v minulosti,
• k vyjádření děje, který následuje za jiným v příběhu, vyprávění apod.,
• k vyjádření minulé události nebo zvyku.

Budoucí tvary

The Future Forms

V angličtině není žádný budoucí čas jako takový, nicméně je zde několik tvarů, které se mohou vztahovat k budoucnosti – tři z nich jsou will, going to a přítomný čas průběhový. Rozdíl mezi nimi není v blízkosti nebo vzdálenosti budoucnosti, ani v jistotě; mluvčí volí budoucí tvar v závislosti na době, kdy bylo učiněno rozhodnutí a jak se mluvčí na budoucí událost dívá.

1. Předvídání (will, going to)
Will se nejčastěji používá jako pomocné sloveso ukazující na budoucí čas, vyjadřuje budoucí fakt nebo předvídání – to se nazývá „čistou budoucností“ nebo budoucím časem prostým. (We will be away for two weeks.) Will použité pro předvídání může být založeno více na názoru než na faktu. (I think Laura will do very well in her exams. She works hard.)

Going to se také může použít u předvídání, zvláště, když je založeno na přítomném faktu, je zde nějaký důkaz, že se něco určitě stane. (She is going to have a baby. (Bude mít dítě. – Je vidět, že je těhotná.)

Někdy není mezi will a going to žádný rozdíl.

2. Rozhodnutí a záměr (will, going to)
Will se také používá jako modální pomocné sloveso k vyjádření rozhodnutí, záměru nebo nabídky vytvořené v okamžiku mluvení (I’ll have the steak please.) Going to se používá k vyjádření budoucího plánu, záměru nebo rozhodnutí vytvořeného před okamžikem mluvení (When I grow up, I’m going to be a doctor.)

3. Dohody (přítomný čas průběhový)
Přítomný čas průběhový se může použít k vyjádření budoucí dohody mezi lidmi, to se obvykle vztahuje k blízké budoucnosti. (We’re going out with Jeremy tonight.) Někdy není rozdíl mezi odsouhlasenou dohodou (přítomný čas průběhový) a záměrem (going to) (We’re going to get / we’re getting married in the spring.)

Předminulý čas

Předminulý čas se vztahuje k ději v minulosti, který se stal (a je ukončen) před jinou činností v minulosti. Tvoření je pro všechny osoby stejné:

• Kladná věta: Podmět + had + příčestí minulé + zbytek věty. (I had seen him before I met you.)
• Zápor: Podmět + hadn't (had not) + příčestí minulé + zbytek věty. (I hadn't seen him before I met you.)
• Otázka: převrácením slovosledu – Had (hadn't) + podmět + příčestí minulé + zbytek věty?

Použití:

• předminulý čas se používá k podívání se do doby v minulosti a vztahuje se k události, která se stala před tím.

Předpřítomný čas

Předpřítomný čas znamená „před teď“, nevyjadřuje, kdy se událost stala; při použití přesného času je nutné použít minulý čas prostý.

Tvoření:

• Kladná věta: Podmět + have (3. os. j. č. has) + příčestí minulé + zbytek věty. (He has lived in Rome.)
• Zápor: Podmět + haven't (3. os. j. č. hasn't) + příčestí minulé + zbytek věty. (The taxi hasn’t arrived.)
• Otázka: Have (has) + podmět + příčestí minulé + zbytek věty? (Have you ever been to France?)

Použití:

• vyjadřuje děj, který začal v minulosti a stále pokračuje,
• vyjadřuje děj, který se stal někdy v našem životě, událost se stala v minulosti a je ukončena, ale účinek je stále „cítit“; není důležité, kdy se děj odehrál,
• vyjadřuje minulou událost, která má přítomný následek, děj je obvykle v nedávné minulosti

Předbudoucí čas

The Future Perfect Tense

Předbudoucí čas se příliš nepoužívá; tvoří se podobně jako čas předminulý a předpřítomný použitím slovesa have. Vyjadřuje, že událost bude ukončena před určitým časem.

• I’ll have done all my work by this evening. (Dnes večer už budu mít všechnu práci hotovou.)

Průběhový čas

• We were walking across the field when we were attacked by a bull.
• I’ve been learning English for years.
• What are you doing on your hands and knees?
• Don’t phone at 8.00. We’ll be eating.

Průběhový tvar klade důraz na délku činnosti:

• Jsme-li si vědomi doby mezi začátkem a ukončením činnosti, která však není trvalá. (I’m staying with friends until I find a flat.)
• Protože činnost probíhá určitou dobu, může být přerušena. (Am I disturbing you? No. I’m just doing the ironing.)
• Činnost nemusí být ukončena. (Who’s been drinking my beer? – Nějaké zbylo.)
• Činnosti označované určitými slovesy trvají delší dobu, např. live, work, play; použití průběhového tvaru poukazuje, že činnost byla dočasná, omezená. (Hans is living in London while he’s learning English.)
• Činnosti označované jinými slovesy trvají kratší dobu, např. lose, break, cut, hit; použitím průběhového tvaru říkáme, že činnost probíhala déle nebo na zvyk. (I’ve been cutting the grass. – Několik hodin.)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.